DESIRE II.

13. února 2010 v 22:16 | Akiyuu-chan
K začátku: Je to velmi krátké, ale JE TO!.
Kašlete na upozornění stejně tam půjdete a přečtete si to. Objevuje se erotická scéna.
Tak si užijte. (celý článek)



Vstal první. Rozpustil si vlasy, sundal si triko a pomalým, leč důrazným krokem šel k menšímu jezírku s duhovým vodopádem. Srna, která se hodlala napít s úlekem běžela pryč.
Skočil do toho až ohavně studeného jezírka, kalhoty co měl na sobě ho sice studěly, ale co naplat. Doplaval až k vodopádu a nechal si na ramena volně dopadat těžké kapky vody. Nechal ostře mrazící vodu, aby pročesávala stohy jeho slunečných vlasů.

Zívla si a protáhla se. Byla zmožená a teď už za to víceméně nemohla rozsáhlá zranění, ale neustálý pláč, který si minulou noc i sám Deidara vyslechl. Podepřela se na rukou a pomalým, opravdu velmi pomalým a bezpečným pohybem se posadila. Oheň už nehořel, spíše jen sotva doutnal.
"Kde je?" vyslovila nahlas. A dlaní přejela po dece, na které Deidara ležel. "Utek snad?" sklopila zrak k brašně s fáči a kunai. Ne, neutekl.. A kdyby ano, proč by tu nechával zbraně. Pousmála se a pokusila se vstát. Zavrávorala, ale na nohách se udržela. První krok - neuvěřitelná bolest, druhý krok - pocit jakoby jí trhaly na kusy, třetí krok, čtvrtý krok, tuhá, leč již bezbolestná chůze. Vydala se směr šumění, směr jezero. Doufala, že ho tam najde a taky že našla.
Stál pod vodopádem a nechal na svá ramena dopadat ryzí vodu. Koukala na něj s úžasem v očích. Jeho vypracovaná hruď, břišní svaly, boky. Potůčky čiré vody mu sjížděly po těle a dodávaly mu tak ještě větší smyslnost.
Pootevřela ústa a jeden z neposedných pramenů vlasů, si strčila za ucho. Dalo by se říct, že se pohledem na něj, přímo kochala. Na sucho polkla, zavřela oči a sehla se k zemi. Ještě jí nebylo nejlíp.
"Bavíš se?" ozvalo se nad ní vtipným tónem. Na záda jí dopadlo pár kapek něčeho studeného.
"J-já, uhm," radši nic neříkala. "-už můžu chodit." usmála se a vzhlédla k němu. Jeho mokré, rozpuštěné vlasy, mu teď dokonale rámovaly hranatější obličej. Deidarova tvář se na malou chvilku skoro rozzářila štěstím.
"Opravdu? Pojď, ukaž mi to." podal jí pomocnou ruku, přijala ji. Pomalu se vyhoupla na nohy. Udělala jeden, druhý a třetí krok. On jí při tom vedl, jakoby jí prováděl na parketu, před zahájením slavnosti. Ještě nebyla připravená na to, namáhat svůj organismus a svaly vůbec. Kolena se jí volně podlomila a její tělo kleslo k zemi. "To nevadí." ujistil jí a sehnul se pro ní. Vzal ji do pevného náručí a vstal. Zachvěla se, byl ledový.
"Můžu si to vyléčit.." špitla.
"Nemůžeš."
"Jsem medic ninja."
"Já vím, to sem si všiml, když si v brašně měla ty protilátky, ale nemáš dostatek chakry. Takže.." usmál se. "Budeš jen odpočívat." nedalo by se říct, že se jí to nelíbilo. Odnesl ji zpět k ohništi, osušil se a oblékl se. Teď jejich cesta mohla opět pokračovat.

Opět mu visela na zádech jak pijavice. Ovšem že teď jí to neskonale těšilo a bavilo. Viděla všechno, co kdy vidět chtěla.. Nejen nádhernou krajinu, vzrostlé stromy, krásné řeky a hřejivé květy růží, ale též spousty veselých lidí. Děti si bezstarostně hrály kdekoliv se jim jen zlíbilo, manželky se staraly o své muže a ti jim to opláceli něhou a rozkoší.
"Kam vlastně jdeme?" zeptala se ho.
"Nejdřív se někde musíme najíst." odpověděl klidně, jak bylo jeho zvykem. "A pak příjde řada na můj slib." ujistil ji a mírně pootočil hlavou tak, aby na ni alespoň malinko viděl. Šťastně se usmála. Zahřálo ho u srdce.
Šli tedy dál. Z neobydleného údolí se postupem času dostávali do menších sídel, až konečně narazili na skrytou vodopádovou. V poklidu vešli do brány a pokračovali dál, táhnoucím se městem. Vesničané si jich ihned všimli, šuškali si a nedůvěřivými pohledy si jak Sakuru, tak i Deidaru přeměřovali od hlavy až k patám. Deidara si každého pořádně prohlédl. Jeho ostrý pohled byl něco jako výstraha. Sakura spala. Deidara došel až k místní restaurci, která nabízela pokoje k pronájmu. Vešel dovnitř a neváhal se usadit za stůl. Sakura si promnula oči a hlasitě zívla. Chvíli jí trvalo než se rozkoukala, pak se jen pousmála a pohodlně se na židli zavrtěla.
"Co si bude pán s dámou přát?" přišel někdo z obsluhy.
"Vodu." pípla Sakura skromně.
"Dvě vody, Rámen a dva pokoje." opravil jí Deidara.
"Oh, je mi líto pane." zvedl číšník ruce nad hlavu. "Volný pokoj je už jenom jeden.", Deidara se na Sakuru podíval. Ta jen pokrčila rameny a nevznášela žádné námitky.
"Dobře, vezmeme si ho." kývnul.
"Náš host, náš pán." poklonil se číšník a odkráčel dozadu pro jídlo a pití.

"Takže, tady je váš pokoj." vedl je do dveří jeden muž z obsluhy. "Budete si přát ještě něco?"
"Hai." pokýval Deidara hlavou. "Bylo by možné, dostat nějaké obvazy, hadr a mísu horké vody?"
"Zajisté." byl fuč.
"Jsou tu milí a zdvořilí." usmála se Sakura. Deidara jí položil na širokou postel.
"Nemyslím si." namítl. "Venku si na nás lidi ukazovali prstem. Něco tu není v pořádku."
"Ale obsluha tady, si zaručeně na nic nehraje." ujistila ho a přivřela oči.
"Hlavně ještě nespi, musím ti převázat rány." doporučil jí.

Mísa s horkou vodou již ležela na nočním stolku. Fáče hned vedle ní a vlhký hard svíral Deidara v útlých prstech.
"Zvládneš si to triko sundat sama?"
"Hai." tvář jí polil slabší ruměnec. Tričko padlo na zem a Sakura se přetočila na břicho. Deidara jí zbavil starých obvazů a vlhkým hadrem vytřel z ran zaschlou krev. Místnost osvětlovala jen jedna chabá svíčka a od Sakuřiných zad se zvedala slabá pára.
"Tady," přejel hřbetem ruky po nejošklivějším šrámu. "-špatně se to hojí." břišky prstů se jen lehce rány dotknul. Zachvěla se a s cuknutím sevřela ruce v pěst. Bylo jasné, že tahle rána je jedna z nejbolestivějších, jedna z těch ran, která jí málem stála život.
Opět namočil hard a přejel s ním od lopatek až k bokům. Znovu se zachvěla. Ne bolestí, ale návalem vzrušení. Všiml si toho. Jeho prsty opět bloudily po její hebké kůži. Putovaly pomalu, neurčitými pohyby, příjemně, vroucně. Jeho vlasy jí šimraly na zátylku. Užíralo ho pokušení. Sehl se a svými úzkými rty jí políbil nad lopatkou, pak pod ní, pak přesně v prostředku zad.. Vlna valícího se vzrušení, ho strhla tak, jak ani v nejdivočejším snu nepředpokládal a to samé platilo i o Sakuře. Přenesl se nad ní a nechal své tělo, aby zakrylo to její. Byl neuvěřitelně horký. "Co to semnou děláš, un?" vzdychl jí do ucha. Nebyla schopná odpovědi. Situace byla napjatá a vzduch okolo nich, je tlačil víc a víc k sobě. Přetočila se čelem k němu. Ještě než měl šanci vidět její odhalenou hruď, pevně se ho chytla kolem krku.
"Známe se jen pár týdnů." vydychla. "Tak proč se tohle děje?"
"Nevím," políbil jí na ramenou. "-já nevím.", zaklonila hlavu a on měl příležitost, vychutnat si její hubený krk. Záměrně se vyhýbal všem škrábancům a ranám, aby jí neublížil ještě víc.
Obmotala nohy okolo jeho boků a nechala se položit na bělostné prostěradlo. Pohladil jí po tváři a konečně, konečně jí políbil na rty. Jejich jazyky byly jako dvě nespoutané duše, proplétaly se mezi sebou jako dva šermíři, bojující o život. Do jeho úst se prorvalo pár jejích tlumených vzdychů. A takhle to pokračovalo dál, přesně tak, jak oba dva chtěli.

 


Komentáře

1 Yadnee | Web | 13. února 2010 v 22:53 | Reagovat

omluv mě..nedokážu se vyjádřit. *trans*

2 Susan | Web | 14. února 2010 v 7:09 | Reagovat

K tomu sa hodí len jedno... ÚŽASNÉ

3 Nyami | 14. února 2010 v 15:40 | Reagovat

Dokonaly... rychle dalsi dil...

4 Luki-chan | 14. února 2010 v 17:54 | Reagovat

Skvěle napsaný...těším se na další díl :-)

5 Sango♥eSbé♥ | Web | 15. února 2010 v 19:35 | Reagovat

parááááááááda!!!!!! ;-)

6 Midori :* | Web | 17. února 2010 v 14:32 | Reagovat

O.O jakl tohle někdo dokážem  napsat ..? .. :D je to úžasný :-D

7 Kawari-Ticík | Web | 21. února 2010 v 21:28 | Reagovat

můj ty bože ..to je náádherný ....já snad umřu .....omg..kawai....písky honem pokráčko...:D

8 Nikke-chan | 14. července 2010 v 21:11 | Reagovat

Další plsky moc :'(

9 kings-and-queens | Web | 20. dubna 2012 v 21:57 | Reagovat

Je další díl ? Odpovězte mi prosím někdo  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.